Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


epiktetos_rukojet_rozpravy

Epiktétos – Rozpravy (problém vymezení osoby filosofa)

Text vznikl jako bodovaný příspěvek pro předmět Dějiny filosofie II na Masarykově univerzitě v Brně.

V příspěvku vysvětluji problém vymezení osoby filosofa, jak ho popisuje Epiktétos v díle Rozpravy. Výklad nerespektuje strukturu Epiktétova krátkého textu, ale drží se linie od obecné zásady hodnocení druhých lidí, přes aplikaci na řemeslo a filosofii. V závěru se věnuji obtížím spojených s určením kdo je a kdo není filosof.

Obecná zásada

Člověk by neměl druhé chválit nebo hanit podle věcí, které mohou mít společné jak lidé dobří a schopní, tak lidé špatní a neschopní. Jinak řečeno, při posuzování věcí ostatních lidí, je musíme považovat především za to, co doopravdy jsou a nedomýšlet si další neopodstatněné soudy. Takže pokud vidíme, jak se někdo rychle myje, neznamená to, že by to dělal špatně, ale že se rychle myje. Pro posouzení dobrého nebo špatného chování bychom museli znát zásady, ze kterých vzniklo. Protože dobré činy vycházejí ze správných zásad a špatné ze špatných.1)

Aplikace zásady

Jak tedy poznáme tesaře? Pokud se na základě uvedené zásady zeptáme: Jaký je prvotní pojem tesaře? Jde o člověka znalého umění dobrého tesání. Co je skutečným znakem dobrého tesání? Obratné zacházení se sekyrou při zpracování dřeva. Vidíme-li tedy někoho obrazně zacházet se sekyrou, můžeme o něm s klidným svědomím říct, že je dobrým tesařem. Naopak tesařem nenazveme všechny, kdo užívají sekeru. Může se jednat stejně tak o dřevorubce, řezníka, nebo válečníka. Tesařem nenazveme ani člověka, který se sekerou zachází neobratně. Neřekneme: „Hle, jak neobratně pracují tesaři!“ Spíše řekneme: „To není tesař.“

Analogicky – jak poznáme filosofa? Odpovíme-li si na otázku: Jaký je prvotní pojem filosofa? Člověk jednající v souladu se závazky filosofa. Co je skutečným znakem jednání v souladu s těmito závazky? Slušné chování, zproštění se chyb, zachovávání správného rozumu, pochopení základních částí rozumu (jaká je jejich přirozenost, v jakém vzájemném poměru jsou a co všechno z toho plyne). Vidíme-li tedy někoho takového, můžeme ho s čistým svědomím nazvat filosofem.2)

Obtíže s určením osoby filosofa

Lidé se ovšem často dopouštějí chyby a považují někoho v ošumělém plášti a s dlouhými vlasy za filosofa. Ale vždyť to nosí i žebraví kazatelé. Pokud se tento trhan chová neslušně, říká se o něm: „Hle co dělá filosof.“ Lidé pak v důsledku toho mohou mít pochyby o prospěchu filosofie. Ovšem takový postoj pramení z nevyjasněnosti a nedbalosti k pojmu filosof a hodnocení na základě vnějších věcí. Pokud by dbali pojmu filosof, řekli by spíš: „To není filosof!“ Stejně jako tomu bylo v případě tesaře.

Celou věc komplikuje skutečnost, že se někteří nazvou filosofy poté, co si obléknou plášť a dají narůst vousy. Ale to je jako by se někdo nazval hudebníkem, když si koupí kitharu. Zevnějšek se sice přizpůsobuje praktikovanému umění, ale své jméno lidé získávají od toho umění a ne od toho jak vypadají.3)

1)
EPIKTÉTOS. Rukojeť Rozpravy. Praha: Svoboda, 1972, s. 335.
2)
Tamtéž, s. 336.
3)
Tamtéž, s. 336–337.
epiktetos_rukojet_rozpravy.txt · Poslední úprava: 28. 10. 2014 autor: honya

Nástroje pro stránku