Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


boethius_-_bohatstvi_a_vlastnictvi

Boëthius - Bohatství a vlastnictví

Text vznikl jako bodovaný příspěvek pro předmět Dějiny filosofie II na Masarykově univerzitě v Brně.

V příspěvku vysvětlím Boëthiovy argumenty proti bohatství a vlastnictví, které představují klamné podoby štěstí. Na základě těchto argumentů odvodím postoj, jaký můžeme k bohatství a vlastnictví zaujmout.

Bohatství

Bohatství v sobě skrývá paradox. Protože:

  • Bohatství je bohatstvím, pokud je nahromaděno u několika málo osob. Aby se u nich mohlo bohatství nahromadit, musí o něj být připraven zbytek lidí. Není možné, aby celé bohatství vlastnilo víc lidí.
  • Zlato a peníze jsou cenné, pokud jsou vydávány jako dar, protože „lakota přivolává nenávist, štědrost slávu.“ (s. 50) Aby se peníze mohly darovat více lidem, musejí se rozdělit na menší části a při darování ochudí jejich původního majitele. (s. 50)

Takže, aby se dalo mluvit o bohatství, musí se nahromadit a tedy připravit o něj ostatní lidi, ale bohatství tím ztrácí na ceně. Navíc vlastnictví bohatství nás uvádí v nejistotu a nebezpečí. Avšak pokud se bohatství vzdáme, nemusíme být na pozoru před lidmi, co by nás o něj chtěli připravit. (s. 54) Hledat štěstí a dobro v bohatství je tedy scestné.

Vlastnictví

Vlastnictví věcí považovaných za krásné podle mnohých vede k tomu, že tato krása „přeskočí“ i na vlastníka těchto věcí. Není tomu tak protože:

  • Podružná krása věcí je ve věci samotné a ne v člověku, který si ji přivlastní. S krásou šperků je to stejné, jako s krásami přírody. Ale zatím co krásami přírody se nikdo nechlubí, krásami šperků ano. (s. 50-51)
  • Krásné věci nejsou cenné tím, že je získáme do vlastnictví. Tyto věci jsou krásné od přirozenosti. (s .52)
  • Lidé se snaží zkrášlit přidáním krásné věci. Ovšem pokud člověk zkrášlí tím, že na sebe přidá něco krásného, ostatní chválí ty přidané věci či umění jejich stvořitele a ne krásu člověka. (s. 51) Člověk se pouze zahalí a zůstane stále stejný. (s. 53)
  • Krása věcí je podružná, nezávislá na člověku a nehodná jeho obdivu a pokud hledá dobro v nich, znamená to snad, že nemá dost dobra v sobě? (s. 52-53)

Opět je tedy hledání štěstí ve vlastnictví scestné.

Další důsledky

Jak se tedy máme stavět k bohatství a vlastnictví v rámci argumentů Boëthia?

Vzdejme se nároků na to, že by jakákoliv míra bohatství a vlastnictví mohla mít podobu pravého štěstí (blaženosti, nejvyššího dobra, Boha). Boëthius ovšem netvrdí, že bychom se měli bohatství a vlastnictví zbavit, pokud chceme pravého štěstí dosáhnout. Musíme ovšem přijmout důsledky, které zmiňuje.

Oblékejme se do pestrobarevných oděvů, ale počítejme s tím, že se lidé budou obdivovat jemu a ne nám. Zároveň musíme počítat s tím, že o něj můžeme kdykoliv přijít a že nás samotné krásnějšími neučiní. Mějme drahé kameny, ale neobdivujme se jim, protože mají pouze určitou podružnou krásu. Nechlubme se jimi, stejně jako se nechlubíme krásami přírody.

Mějme bohatství, ovšem mějme také na mysli, že lakota přináší nenávist. Mějme na mysli, kdy jsou peníze cenné. Počítejme s tím, že nám bohatství přinese strach z okradení a pokud o bohatství přijdeme, tak toho nelitujme.

Shrnu-li důsledky do jedné věty: Není třeba se zbavovat bohatství, ani vlastnictví věcí, pokud v nich nehledáme pravé štěstí a dobro.

Doplnění

Dále vyjasňuji část o vlastnictví věcí. Boëthius tvrdí, že se lidé nestanou šťastnými pomocí vlastnictví věcí, které považují za krásné. Následující text ukazuje, jakým způsobem to dokládá.

Tito lidé ke štěstí směřují tak, že si z věcí chtějí přivlastnit právě jejich krásu. Ale takto jednající lidé chybují, protože:

  1. Krásu mají především v sobě a jsou jiné způsoby vyniknutí. (s. 52-53)
  2. Jednají proti přirozenosti – ostatní tvorové nemají potřebu něco vlastnit. (A s tím souvisí následující premisa.)
  3. Křivdí bohu, protože tím srážejí svou důstojnost pod úroveň všeho pozemského.
  4. Ukazují, že jsou méně krásní, než ty věci, které si snaží přivlastnit. (Udělat se více krásným lze jedině něčím, co je krásnější než my.) Staví se tím pod tyto věci. (s. 53)

Boëthius dále kritizuje samotnou krásu věcí a možnost jejich vlastnění:

  • Krása věcí není krásou:
    1. Protože jde o krásou podružnou, která nesnese srovnání s lidmi a nezasluhuje si náš obdiv. (s. 50-51)
    2. Protože věci nejsou oduševnělé. (s. 50)
  • Krásu věcí nelze vlastnit, protože krása je ve věci samotné a nic se na tom nezmění, ani pokud ji vlastníme. Stále na nás zůstane nezávislá a oddělená. Protože: (s. 52)
    1. Nezávislosti krásy se ukazuje v situaci kdy si pořídíme honosné oblečení. Lidé se pak budou obdivovat oblečení a umu jeho zhotovitele a ne člověku, který ho má na sobě. (s. 51) Stejně tak zář drahokamů přitahuje lidi sama o sobě. Nepřitahují lidé, kteří je vlastní. (s. 50)
    2. Nezávislé na nás jsou i krásy přírody. Ty si také nelze přivlastnit. (s. 51)
    3. Všechny věci, které jsou přirozeně odděleny od člověka zůstanou na něm nezávislé. To platí i o kráse věcí. (s. 51)

Proč se tedy lidé nestávají šťastnými vlastnictvím krásných věcí? Protože věci nejsou skutečně krásné a i tuto podružnou krásu nelze vlastnit. Vždy od nás bude oddělena.

Z toho vyplývá další skutečnost: Nemusíme se bát, že o věci přijdeme a nemusíme po nich toužit a hromadit je. (s. 52)

Literatura

BOËTHIUS. Filosofie utěšitelkou. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-302-3.

boethius_-_bohatstvi_a_vlastnictvi.txt · Poslední úprava: 28. 10. 2014 autor: honya

Nástroje pro stránku